Srdeční rytmus určuje skupina buněk s nejrychlejší změnou spontánního klidového napětí, kteréprvní dosáhne prahu pro akční napětí. Za normálních okolností vzniká vzruch v sinoatrialnímuzlu, a proto mluvíme o sinusovém rytmu. Vzruch zde vzniká s frekvencí 60-90/min. Buňky se spontánní depolarizací se nacházejí i mimo SA uzel. Místa, kde může vzruch vznikat,se označují jako centra náhradní automacie. Sekundárním pacemakerem (centrem) je pak AV uzel(oblast AV junkce) a terciárním pacemakerem jsou komory. Vlastní rytmus těchto center klesáod síní ke komorám. Frekvence tvorby vzruchů je v oblasti AV junkce 40-60/min., v komorách30-40/min.
Náhradní místa automacie jsou pod neustálým vlivem SA uzlu, který vybíjí a potlačuje jejichspontánní automatickou činnost. Rytmus srdce je řízen vždy centrem s nejrychlejší spontánnífrekvencí. Proto náhradní centra automacie se mohou uplatnit teprve tehdy, když ustane vlivnadřazeného SA uzlu.
Patologicky nemusí vzruch vznikat v primárním, sekundárním ani terciárním centru, ale vzruchyvznikají v oblasti patologických ohnisek v síních s rychlým sledem impulsů nebo se může jednato mechanismus krouživé kontrakce na bázi fenoménu reentry (fenomén návratných vzruchů).Takto je tomu u fibrilace síní, která je charakterizována zcela nepravidelnou činností srdce.Frekvence vzruchů tvořených v síni je až 600/min., ale na komory se převede podle bloku v AVuzlu jen daleko menší počet vzruchů (většinou 80-90/min.).
Přehled srdečních rytmů a hlavních patologických frekvencí
1. Sinusový rytmus – základní rytmus zdravého srdce, charakterizován nálezem vlny P, která v pravidelných intervalech předchází komplex QRS. Je nejčastějším srdečním rytmem. Vzruchy vznikají v SA uzlu normálně s frekvencí 60-90/min.
2. Junkční (nodální) rytmus – vzruchy vznikají v oblasti AV junkce.
Podle frekvence je tzv. -pasivní junkční rytmus- 40-60/min.
-aktivní junkční rytmus – nad 60/min.
Podle tvaru a lokalizace vlny P se rozděluje junkční rytmus na:
a) horní nodální rytmus (rytmus koronárního sinu) – jde o ektopický síňový rytmus, který vzniká v automatických buňkách vodivé dráhy spojující SA uzel s AV uzlem v místě vyústění koronárních žil do pravé síně. Vlny P jsou ve svodu II, III, aVF a ve V5,6 negativní a předcházejí vždy komorový komplex. Interval PQ je zkrácený nebo normální.
b) střední nodální rytmus – vlna P je skryta v komorovém komplexu, a proto se nedá na EKG křivce rozeznat. Na rozdíl od fibrilace síní je zde akce pravidelná.
c) dolní nodální rytmus – činnost srdce je řízena terciárním pacemakerem z komor o frekvenci 30-40/min.
Různé typy nodálního rytmu: a) horní, b) střední, c) dolní.Šipka ukazuje vlnu P, která je u b) skryta v komorovém komplexu
3. Idioventrikulární rytmus – činnost srdce je řízena terciárním pacemakerem z komor frekvenci 30-40/min.
4. Fibrilace síní – po sinusovém rytmu nejčastějším nálezem na EKG je fibrilace síní, kdy vzruchy vznikají zcela kdekoliv v síni, a také zcela nepravidelně jsou převáděny na komory. Frekvence vzruchů vznikajících v síních je až 600/min., ale AV uzel chrání komory před vyčerpáním a působí jako fyziologický blok, a proto frekvence komor je často normální (60-90/min.). Typické pro fibrilaci síní je nepřítomnost vlny P, nepravidelná srdeční akce a přítomnost fibrilačních vlnek (viz kapitola „Supraventrikulární arytmie“). Při zcela nepravidelné akci je vždy nutné pomýšlet jako první na fibrilaci síní.
5. Flutter síní – nálezem je častější než junkční rytmus, akce je často pravidelná a je nález pravidelných jasných flutterových síňových vlnek.