Pravidelná – QRS komplexy jsou neustále ve stejné vzdálenosti od sebe. Je u sinusového rytmu.

Nepravidelná – QRS komplexy jsou od sebe různě vzdáleny. Jestliže je vzdálenost jednotlivýchkomorových komplexů neustále různá, pak se nejčastěji jedná o fibrilaci síní. Je-li většinouvzdálenost stejná, a jen ojediněle je vzdálenost mezi komorovými komplexy jiná, pak je to způsobeno nejčastěji přítomnými extrasystolami, buď supraventrikulárními nebo komorovými.

Frekvence

Normální frekvence je 60-90/min.Tachykardie je nad 90/min.Bradykardie je pod 60/min.
Způsoby výpočtu frekvence (za minutu):
A) EKG pravítkem
B) Spočteme počet R kmitů (QRS komplexů) -v oblasti 7,5 cm záznamu (= 3 sekundy) a násobíme 20 – v oblasti 12,5 cm záznamu (= 5 sekund) a násobíme 12
C) Frekvence = 150 : 1x RR vzdálenost v cm= 300 : 2x RR vzdálenost v cm

Elektrická osa srdeční

Elektrická osa srdeční vyjadřuje postupující síňovou a komorovou aktivaci. Je dána součtemvšech okamžitých vektorů,které tvoří příslušnou prostorovou depolarizační smyčku. Přibližněmůžeme stanovit sklon nebo polohu elektrické osy srdeční i z 12-svodového EKG. Při standardním EKG vyšetření rozumíme srdeční osou směr elektrické aktivity běhemdepolarizace komor, čili určujeme osu komplexu QRS. Existuje vztah mezi elektrickou osou(QRS osou) a anatomickými a elektrickými poměry srdce.Normální rozmezí srdeční osy je -300až +1050 (obr. 6). Hypertrofie a dilatace komor, bloky Tawarových ramének apod. vedouk vychýlení osy z normálního rozmezí. Při hodnotách nad +1050 dochází k vychýlení osy srdečnídoprava, tedy vertikálně (např. u hypertrofie PKS, LPH), při hodnotách pod -300 je deviace osydoleva – horizontálně (např. u hypertrofie LKS, LAH).

 

Při vlastním stanovení můžeme použít svodů I a III, nebo aVL a aVF, či Wilsonova srovnávací kritéria.

 a)stanovení elektrické osy srdeční podle svodů I-III:

 b) stanovení elektrické osy podle svodů aVL a aVF:

 c) Wilsonova srovnávací kritéria

Při určování polohy elektrické osy srdeční podle Wilsona se srovnává komplex QRS v unipolárníchsvodech aVL a aVF s unipolárními svody z pravého (V1 a V2) a z levého (V5 a V6) prekordia. Wilsonrozlišuje tedy svodná místa ve V1 a V2, která zaznamenávají potenciály pravé komory a V5 aV6,která zaznamenávají potenciály levé komory.Mezi elektrodami V1, V2 a V5, V6 je přechodná zóna,tj. místo, kde bývá kmit R stejně velký jako kmit S. Wilson rozeznává 6 srdečních poloh: