Přístup do krevního oběhu patří v anesteziologii a urgentní medicíně mezi základní výkony, které se prováději.
Indikacemi pro zajištění vstupu do krevního oběhu jsou:
- aplikace léků
- aplikace tekutin a parenterální výživy
- odběry krve
- invazivní měření krevního tlaku, speciální měření
Jsou dva druhy přístupu do oběhu, podívejme se na ně:
Přímé – do periferního žilního systému
– do centrálního žilního systému
Nepřímé – i.os. (intraoseální) přístup, zejm. u dětí
– intratracheální přístup (pozor na vyšší objemy léků)
– sublingvální přístup
Podívejme se nyní na běžné velikosti intravaskulárních katetrů, které se pro přístup používají:
Nyní si řekněme o přístupech do periferního žilního systému
Během naléhavých situací je pokus o zajištění vstupu do krevního řečiště cestou periferního žilního řečiště metodou první volby a má vždy přednost před kanylací centrální žíly.
Během resuscitace dáváme přednost žilám na horních končetinách (např. v. cephalica, v. basilica), případně na krku. Proč? Je to z důvodu krátké vzdálenosti od místa aplikace do centrálního žilního systému. Stejně tak rychlý a jednoduchý je vstup do v. femoralis pod tříslem. Zejména jako přechodné potřebné opatření u např. hypovolemicky nemocných (traumata), stejně tak u pacientů s kardiopulmonální zástavou.
Zde uvádím příklady míst jednotlivých vstupů:
Pamatujme si:
Již při třech neúspěšných pokusech o vstup do periferní žíly nebo nedaří-li sezavést PŽK v průběhu 90 vteřin, využijeme jako druhou metodu volby některouz i.os. sad (vrtačka, BIG) k zajištění krevního oběhu.
Brzy si povíme o kanylaci centrálních žil. (jb)