Přístup do krevního oběhu patří v anesteziologii a urgentní medicíně mezi základní výkony, které se prováději.

Indikacemi pro zajištění vstupu do krevního oběhu jsou:
– aplikace léků
– aplikace tekutin a parenterální výživy
– odběry krve
– invazivní měření krevního tlaku, speciální měření

Jsou dva druhy přístupu do oběhu, podívejme se na ně:
Přímé – do periferního žilního systému
– do centrálního žilního systému

Nepřímé – i.os. (intraoseální) přístup, zejm. u dětí
– intratracheální přístup (pozor na vyšší objemy léků)
– sublingvální přístup

Podívejme se nyní na běžné velikosti intravaskulárních katetrů, které se pro přístup používají:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nyní si řekněme o přístupech do periferního žilního systému
Během naléhavých situací je pokus o zajištění vstupu do krevního řečiště cestou periferního žilního řečiště metodou první volby a má vždy přednost před kanylací centrální žíly.

Během resuscitace dáváme přednost žilám na horních končetinách (např. v. cephalica, v. basilica), případně na krku. Proč? Je to z důvodu krátké vzdálenosti od místa aplikace do centrálního žilního systému. Stejně tak rychlý a jednoduchý je vstup do v. femoralis pod tříslem. Zejména jako přechodné potřebné opatření u např. hypovolemicky nemocných (traumata), stejně tak u pacientů s kardiopulmonální zástavou.

Pamatujme si:
Již při třech neúspěšných pokusech o vstup do periferní žíly nebo nedaří-li sezavést PŽK v průběhu 90 vteřin, využijeme jako druhou metodu volby některouz i.os. sad (vrtačka, BIG) k zajištění krevního oběhu.